Pomoc chce každý, holínky si ale kupujeme sami za svoje!
Rozhovor s náměstkem starosty SH ČMS a místopředsedou SSS ČR Ing. Jaroslavem Salivarem pro Zpravodaj Sdružení sportovních svazů České republiky
Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska oslaví v příštím roce 150 let od svého založení. Dobrovolné hasiče znají v jejich městech a obcích, ale nejvíc jsou vidět hlavně při přírodních katastrofách, jak ukázaly nedávné povodně v České republice. S žádostí o pomoc se na ně obrací téměř každý, oni sami ji však také potřebují, jak dokládá místopředseda Sdružení sportovních svazů ČR a náměstek starosty Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Jaroslav Salivar.
Finanční podpora ze strany státu je zcela nedostatečná. My tu nejsme jen pro případ, že bude hořet na radnici, ale třikrát týdně provozujeme i aktivity pro mládež. Nejsme však bráni jako typický sportovní spolek, proto se automaticky počítá s tím, že dostáváme finance z jiných zdrojů. To je ale obrovský omyl.
Jak se dá z tak začarovaného kruhu dostat?
Jednoznačně voláme po kritériích, ať budou jakákoliv. Jsme na tom tak špatně, že když jde dobrovolný hasič pomáhat při povodních, týden je ve vodě a dostane angínu, nebude v karenční lhůtě pobírat žádnou nemocenskou. A ještě je perzekuován ze strany zaměstnavatele, který mu vyčítá, že místo práce u soustruhu chodí někam hasit. To je absurdní.
V čem vlastně spočívají priority sdružení, které má 353 000 členů?
Naši členové zde stráví téměř celý život. V přípravkách se věnujeme dětem již od tří, pěti let, které se zabývají požárním sportem. Pěstujeme v nich zručnost, lásku k pohybu. V dospělosti se stávají již členy klasické výjezdové jednotky – jezdí k požárům, povodním, vichřicím a dalším mimořádným událostem. A ve stáří, kdy již nesplňují přísná fyzická a zdravotní kritéria, věnují se péči o mládež, výchově a vzdělávání. V České republice je více než 6 300 obcí a myslím, že neexistuje spolek, který by byl v naprosté většině z nich. My jsme.
V čem tkví kouzlo zájmu o požární sport mezi mládeží, který se vám daří dlouhodobě držet?
Jedním slovem tradice. Většinou platí, že tatínek i dědeček se podobné aktivitě věnovali a své nadšení předávají další generaci. Jen se podívejte na rozmanitost třeba hasičské štafety na 4 x 100 metrů – jeden zdolává bariéru, druhý skáče přes osmimetrovou kladinu, třetí leze přes domeček, čtvrtý hasí. Děti láká kreativita, krásná technika.
Proč jste se před dvěma lety připojili ke Sdružení sportovních svazů ČR?
Byl to logický krok. V mnoha případech děláme činnosti, které se v určitém bodě potkávají právě s kynology, potápěči či letci. Řada technických sportů je nám velmi blízká. Dostali jsme se do rodiny, do které bychom jednoznačně měli patřit a jsme za to moc rádi.
Při posledních povodních byli opět dobrovolní hasiči nepřehlédnutelní. Kolik se jich zapojilo do akce?
Odhadem 30 000 dobrovolných hasičů nasazených v jednotkách požární ochrany. Definitivní čísla ještě nejsou známa, někde ještě záchranné akce pokračují. Pomoc lidem je jeden ze smyslů činnosti dobrovolného hasiče. Přitom by nás nejvíce potěšilo, kdybychom si předtím, než si půjdeme stoupnout do studené vody, nemuseli jít koupit vlastní gumáky, rukavice a stříkačku. A když náhodou onemocníme, abychom nebyli vyhozeni z práce. Žádná jiná složka integrovaného záchranného týmu není schopna nasadit tak ohromnou pracovní sílu.
Převzato z www.dh.cz
